Město Podbořany
Podbořany

Křečov - Zřícenina hradu

Torzo nevelkého gotického hradu, ležící na vyvýšenině nad Doláneckým potokem, nedaleko od obce Podbořanský Rohozec.

Zřícenina hradu KřečovZříceniny hradu Křečova se zachovaly nad obcí Rohovcem a jsou zarostlé křovinami. Zbořeniště prozrazuje, že se jednalo o malý hrad, který stával na kruhovém návrší a na severní straně byl obklopen dvojitým hlubokým příkopem. Vlastní hradní prostor se čtvercovým nádvořím měl hlavní kamenné stavení obdélníkového tvaru se zaoblenými rohy.

Na východní straně Zřícenina hradu Křečovse rozkládalo předhradí, z něhož se nezachovalo nic. Nálež pražských grošů při hloubení strouhy v 19. století zavdal příčinu k hledání pokladu. Hledalo se na hradě i v jeho okolí, zvláště v místě nazývaném místním obyvatelstvem Rondel, kde ještě v 19. století byly vidět zbytky jakési stavby.

Zřícenina hradu KřečovPrvním známým majitelem hradu Křečova byl v roce 1338 Racek, jeden z loupeživých rytířů, objevující se v písemných zprávách v polovině 14. století. Na prahu 15. století drželi hrad bratři Divišové. Při křižáckém tažení proti Žatci v roce 1421 byl hrad dobyt, Diviš starší upadl do zajetí a ustupující křižáci jej odvlekli do Bavorska. Po návratu ze zajetí v roce 1424 odkázal hrad a polovinu majetku svým dětem Janovi, Eleně, Anně a Alžbětě. Ti drželi hrad až do roku 1452. Po nich přešel do vlastnictví rytířů z Nedvídkova, kteří měli vleklou rozepři s Lounskými. Tvoch z Nedvídkova byl dokonce nějaký čas v Lounech vězněn. Po Tvochovi získala před rokem 1482 hrad, dvůr a ostatní majetek vdova Markéta, rozená Údrčská, se sirotky. Soud nad nimi ustanovil jako poručníka Markétina bratra Jindřicha z Údrče. Ten bez souhlasu své sestry prodal hrad bratrům Janovi a Jarošovi z Vřesovic. Markéta však s prodejem nesouhlasila a vedla s Vřesovci o hrad několikaletý spor. Nakonec jí dal soud zapravdu, avšak musela Vřesovcům uhradit vynaložený obnos na opravu hradu. Kolem roku 1510 koupil hrad a ves Skytaly Jiřík Údrčský. V té době už byl hrad tak sešlý, že se nehodil k bydlení. Jiřík se proto odstěhoval na tvrz ve Vroutku a hrad Křečov ponechal osudu. V roce 1543 se už uvádí jako pustý.

 

Pověsti:
V temném středověku seděl na této tvrzi na úpatí Doupovských hor zpustlý rytíř Jošt. Klel tak odporně, že jeho o něco méně zpustlé čeládce vstávaly vlasy hrůzou na hlavách. Jošt by rád přepadával pocestné, ale ti se kraji vyhýbali. Soustavně odíraní poddaní už také nic neměli a mocnějších sousedů s hrady a početnými posádkami se rytíř bál. Vyrážel alespoň se svými pohůnky na lov do okolních hlubokých lesů, aby mordoval veškerou zvěř na potkání. Výjezdy si zpestřoval násilnými skutky, jak se jen našla příležitost. Poustevníkovi Vilémovi vzal růženec a ještě se rouhal tak strašlivě, že svatý muž upadl do mdlob. Uhlířům na Jedlinách nebylo co sebrat, tak jim alespoň zbořil milíře. Hajnému Vinckovi ukradl ženu Antonii. Když to lesník zjistil, utíkal se do poustevny pomodlit, aby si Jošt ráčil panovačnou manželku nechat. Vzkřísil omdlelého poustevníka a jeho motlitba došla vyslyšení. Antonie se sice za několik hodin vrátila, ale po ukrutnostech, které s ní zlotřilý rytíř prováděl, načisto oněměla.
Na tvrzi tiše trpěla Joštova paní Běta, osoba soucitná a mírná. Za svého muže se trpělivě modlila. Čas od času vykropila Křečov svěcenou vodou. Poddaným podstrkovala grošíky, jednak aby neumřeli hlady, jednak aby po lesích tesali kříže. Sama pak na rozcestích a jiných významných místech nechávala stavět Boží muka.
Mocnosti pekelné o Joštovi pochopitelně věděly. Bylo jim jasné, že jde o šibeničníka, zralého pro věčné zatracení. Jenže se mu zatím kvůli té svatosti okolo nemohly dostat na kobylku. Jedné noci se v pekle konala porada, jíž předsedal samotný Lucifer. Ďáblové probírali kauzu Jošt kolem dokola, ale jádra problému se dobrat nemohli. Tu dostal Lucifer nápad. Na pomezí pekla přece žijí spřízněné bytosti, jimž znamení kříže neuškodí. Nepodléhají sice Luciferovi, ale za trochu ústupků službu neodmítnou. Zvláště, jde-li o nějakou špatnost. Neprodleně vyrazil čertovský posel, aby se za chvíli vrátil s hrabětem Drákulou. Sinalý šlechtic vyslechl žádost a zasípěl stručně „Co za to?“ Lucifer dupl kopytem „Jeho zbrojnoši jsou cháska propadlá peklu. Já ti jednoho dám. No tak dva. K čertu s tebou, dobře, všechny!“ zaržál pekelník a ve vzduchu začpěla síra. Drákula se usmál, což se zevně projevilo jako odporný škleb „Pošlu ti tam vlkodlaka, kníže (Drákula si potrpěl na šlechtické tituly). Neboj se, dostane ho!“
Druhý den seděl před Křečovem velký černý pes. Skučením se domáhal vstupu. Jošt se na něho podíval přes hradby a zaradoval se při pohledu na rudou tlamu, plnou ostrých bílých zubů a svalnaté tlapy. Teprve teď bude mít štvanice tu pravou šťávu, pomyslel si a zhůvěřile se zašklebil. Nechal zvíře vpustit dovnitř. Pes důstojně vešel, obešel rytíře a důkladně ho očichal. Zamával huňatým chvostem, sedl si proti němu a zkoumavě se zahleděl žlutýma očima. Z okna vyhlédla paní Běta a poznamenala se znamením kříže. Zvíře se jakoby ušklíblo a rytíř trochu znejistěl. Kdyby nešlo o negramotného feudála, zneklidněl by mnohem víc, zvlášť pokud by si všiml, že nedaleká louže odráží na své hladině věž tvrze, samotného Jošta, ale nikoli psa, sedícího před ním. „Nic mu nedávejte, ať je divoký, čeládko líná“ zavrčel pán Křečova, aby zakryl rozpaky. „Zítra se jede na lov!“
Ráno pes našel neobvykle velkou jelení stopu a vyrazil po ní. Aniž se viditelně zadýchal, ubíhal míli za mílí. Zbrojnoši brzy odpadli a za psem cválal už jen Jošt na zpěněném koni. Konečně minuli poslední kříž. Pes se zastavil a táhle zavyl. Kůň se vzepjal a rytíř sletěl na zem. Nezůstal na ní ležet. Za hromového rachotu se propadl do podzemí. Ve vzduchu se jen pomalu rozplýval oblak čpavého dýmu. Pes se spokojeně olízl dlouhým, rudým jazykem a vydal se po vlastní stopě zpět. Za chvíli potká nejrychlejšího zbrojnoše …

 

Přístup:
V současné době je hrad opravdu hodně zarostlý a není ze silnice vidět. Vede k němu však polní cesta, odbočující asi 1.5 km za obcí Nepomyšl směrem na Podbořanský Rohozec těsně za mírným ohybem silnice vlevo. Po několika stech metrech dojdete přes louku k hustému lesíku, který ukrývá zbytky původního poměrně rozsáhlého předhradí. Za ním se již po překonání příkopu dostanete ke zříceninám hradního jádra, z nichž jsou nejvýraznější pozůstatky hranolové obytné věže - donjonu a brány.

Adresa


Podbořanský Rohozec
GPS: 50° 12′ 32.57″N  13° 16′ 45.511″E

Kategorie

zříceniny, tvrze