Letov

Nejstarší zmínka o Letově pochází z roku 1325, kdy ho král Jan Lucemburský prodal kostelu v Praze na Vyšehradě. Název obce pochází ze staročeského vlastního jména Leta.

O starších dějinách Letova není mnoho známo. V roce 1384 zde byl farní kostel, který za třicetileté války, v roce 1636, spolu s celou vesnicí vyhořel. Zachráněna byla jen tři stavení. Starý kostel stával údajně v místech dnešní zdevastované pohřební kaple. Stávající kostel Navštívení Panny Marie byl postaven v roce 1742.

Letov byl v době baroka větší vesnicí - roku 1675 zde žilo 94 a o čtvrt století později 140 poddaných. Spolu s Podbořanským Rohozcem a Dětaní patřil do panství Široké Třebčice. Stával zde Panský dům, který se dochoval ve značně přestavěné podobě. Stojí před ním plastika sv. Šebestiána z roku 1717. Už roku 1743 tu byla zřízena v č.p. 20 škola.

Vrchnost v obci provozovala pivovar. Majitelé panství měli Letov rádi. Lze to usuzovat ze skutečnosti, že si zde zřídili hrobky. V kostele jsou pohřbeni příslušníci rodiny svobodných pánů z Ebenu. V roce 1817 byla před kostelem postavena v empírovém slohu pohřební kaple, v níž byly uloženy ostatky rytířů ze Schwarzenfeldu, kterým Letov po určitou dobu patřil.

V 19. století se v Letově vytvořila početná židovská komunita: roku 1851 tu tvořili židé třetinu obyvatel. Stávala tu i malá synagoga. V 60. letech 19. století se u Letova podnikly neúspěšné pokusy těžit hnědé uhlí. Velká epidemie cholery zde vypukla roku 1832, kdy ze 115 nemocných jich zemřelo 25.

Posledním majitelem Letova před zrušením roboty byl hrabě Hugo Salm, který koupil panství Široké Třebčice, kam Letov patřil, za 550.000 zlatých. V roce 1935 byla do obce zavedena elektřina.

První radiopřijímač v obci si roku 1926 pořídil Čech, rolník Prášil. Česká obecná a mateřská škola tu byla zřízena v roce 1932. V okresním archivu je uložena německy psaná obecní kronika z roku 1923, popisující obšírně letovské dějiny. Za první republiky byl Letov z 85 % německý.

Nejvíce obyvatel zde žilo v roce 1869 - celkem 451.