Expozice: Květena Podbořanska

Území správního obvodu Podbořansko patří z hlediska botanického největší částí do teplé fytogeografické oblasti-termophytika, tj. teplé oblasti Čech, fytogeografického okresu Středního Poohří. Většina pak do oblasti Podbořanské kotliny případně Žateckého Poohří. Okraje zasahují do fytogeografických celků Doupovská pahorkatina a Tepelská plošina.

Původně se zde rozkládaly převážně dubohabřiny s výskytem dubu, habru, javoru babyky jež v podrostu mají četné hajní druhy: jaterník podléšku, sasanku hajní, plicník tmavý, hrachor jarní, konvalinku vonnou, prvosenku jarní, svízel lesní, kopytník evropský, kopretinu chocholatou, lilii zlatohlavou, černýš hajní a ptačinec velkokvětý. Takovéto porosty jsou vázány především na severní část Podbořanska, kde je geologický podklad ovlivněn spíše bazickými horninami a na nich vzniklými půdami souvisejícími s čedičovými Doupovskými horami. Rozhodná většina těchto lesů byla vyklučena v ranném středověku a již před staletími byla nahrazena zemědělskou půdou.

Snad nejtypičtěji dochovaný i když člověkem pozměněný dubohabrový háj je představován porosty krásnodvorského parku. Dále jsou časté dubohabřiny na okraji Doupovských hor.

Značná část těchto porostů především na jižních svazích, vrcholcích a stolových horách vykazuje přechody k teplomilným doubravám jež jsou dochovány v přírodní rezervaci Dětaňský chlum. Rozvolněný lesostepní dubový chlum s masivním keřovým podrostem skalníku celokrajného, zimolezu pýřitého a výskytem jeřábu břeku působí dojmem africké savany. Z teplomilných druhů je zde masivně mochna bílá, plicník úzkolistý, srpice barvířská, svízel severní, hvozdík lesní jež zde s hvozdíkem kartouzkem vytváří křížence - hvozdík Lorberův. Dále se zde vyskytuje bělozářka větvitá, vemeník dvoulistý, vemeník zelenavý, vstavač mužský znamenaný, lilie zlatohlavá, smldník jelení, bukvice lékařská. Na jižním svahu Chlumu se nachází lokalita kapradiny hadí jazyk. Na okraji Doupovských hor se místy vyskytuje v teplomilných doubravách  jeřáb muk.

V údolí Černockého a Očihovského potoka až ke Kryrům vycházejí místy na povrch červeně zbarvené těžké jíly alkalické reakce na nichž je možné nalézt teplomilné doubravy s hojným výskytem  ptačího zobu, omanu srstnatého, mařinky barvířské, medovníku meduňkolistého, smldníku jeleního, chrpy chlumní, sasanky lesní, rozrazilu ožankového, žluťuchy orlíčkolisté. Na těchto jílech jsou hojné orchideje: bradáček vejčitý, okrotice bílá a střevíčník pantoflíček (u Soběchleb) a vstavač nachový (u Kryr).

V jižní části Podbořanska vystupují na povrch nejstarší sedimentační vrstvy hlinitopísčité kde na mírně zvlněném terénu byly původními porosty acidofilní doubravy. Dominantní dub je doprovázen výskytem břízy bělokoré případně borovice lesní. V keřovém podrostu je krušina olšová a dále keříčky brusnice borůvky, brusnice brusinky, vřesu obecného, kručinky barvířské a německé. Bylinné patro je celkově chudé a výrazně dominují mechorosty: ploník ztenčený a travník Schreberův. Z bylin je dominantní metlička křivolaká, rozrazil lékařský, černýš luční, bika hajní a místy kapradina hasivka orličí.

Na jižních svazích především žulových či rulových skal okolo Lubence přecházejí tyto acidofilní doubravy v teplomilné acidofilní doubravy, jež jsou indikovány výskytem bělozářky liliovité, smolničky obecné, tolity lékařské, vřesu obecného, jalovce obecného, kokoříku vonného, rozchodníku skalního a  často se druhotně vyskytuje žlutě kvetoucí janovec metlatý.

Pěkné porosty jsou na Liščích skalách u Lubence, na Vrchu Kapucín u Ležek a v přírodní rezervaci Blatenský svah.

V okrajových částech Doupovských hor zasahujících na Podbořansko od nadmořské výšky 500-600m jsou původní bučiny či bukojedlové lesy vyskytující se především na Vysoké Číhané (746m.n.m.) u Podbořanského Rohozce. Vedle dominantního buku je hojný javor klen, jasan ztepilý, dříve hojně ale dnes na ústupu jedle bělokorá a jilm drsný. V podrostu je typický zimolez pýřitý, lýkovec jedovatý, v bylinném patře bažanka vytrvalá,žindava evropská, sasanka hajní, kokořík přeslenitý, plicník tmavý, jaterník podléška, prvosenka vyšší, kopřiva dvoudomá, ječmenka evropská, pšeníčko rozkladité, vraní oko čtyřlisté, orlíček obecný, kapraď samec, kruštík širolistý, lilie zlatohlavá, vzácně medovník meduňkolistý, prorostlík dlouholistý, dymnivka dutá a sasanka pryskyřníkovitá. Z jižního svahu vrchu Číhané je udáván i nález korálice trojklané.

Oblast bučin již spadá do mezofytického okresu Doupovské hory.

Podél potoků jsou dochované jen úzké doprovodné olšiny velmi ovlivněné člověkem a díky potřebě zemědělské půdy prostorově velmi omezené. Vedle olše je hojným stromem, jasan, vrba bílá a ve vyšších polohách javor klen. V keřovém patře je hojná střemcha obecná, bez černý a ojediněle kalina obecná. V bylinném patře dominuje bršlice kozí noha a kopřiva dvoudomá, hojně se prosazuje místní liána chmel otáčivý. Působivý je jarní květenný aspekt s dymnivkou dutou, křivatcem žlutým, sasankou hajní, sasankou pryskyřníkovitou, orsejem jarním, blatouchem bahenním,pižmovkou mošusovou, plicníkem tmavým, prvosenkou vyšší, mokrýšem střídavolistým.

Na horních čistých částech Struhařského, Podvineckého a Bíleneckého potoka se vyskytuje vodní mech zdrojovka prameništní.

V původně lesnaté krajině jsou dnes také všude hojně rozšířená společenstva luk a pastvin vzniklá druhotně lidskou činností. Nejhojnější jsou stepní trávníky na něž jsou vázány svým výskytem četné vzácné druhy rostlin. Tyto trávníky kvetou mnoha barvami: svízelem siřišťovým, jetelem horským, jetelem prostředním, jetelem alpínským, jetelem červenavým, úročníkem bolhojem, chrpou čekánkem, pcháčem bezlodyžným, černýšem rolním, hvozdíkem kartouzkem, pelyňkem pontickým, šalvějí luční, mařinkou psí, mateřídouškou panonskou a mateřídouškou olysalou, rozrazilem rozprostřeným.

Mezi vzácnější druhy patří chrpa chlumní, kavyl vláskovitý, kavyl Ivanův, bělozářka liliovitá, divizna brunátná, sesel feniklový, hořeček brvitý, kozinec dánský, kozinec cizrnovitý, parazitické záraza žlutá a záraza bílá.

Mezi rostlinami jsou dva tzv. stepní běžci máčka ladní a srpek obecný, jež mají kulovitý obvod rostliny. Na podzim stonek u země uhnije a kulovité rostliny převalované větrem rozsévají svá semena.

Především v  okolí Vroutku jsou trávníky na kyselých píscích s výskytem celé řady typických rostlin, modře kvetoucího pavince horského, lipnice smáčknuté, hvozdíku kropenatého,smolničky obecné, chmerku vytrvalého, jetele rolního, smilu písečného, bělolistu rolního a bělolistu žlutavého, kolence Morisonova, kuřinky červené, mrvky myšího ocásku, netřesku výběžkatého, smldníku olešníkovitého.

V okolních písčitých borech lze vzácně nalézt plavuň vidlačku, plavuň pučivou, hruštičku menší a kriticky ohroženou hruštičku zelenokvětou.

Z vlhkých luk se dochovali jen fragmenty, neboť louky byly buď odvodněny a převedeny na ornou půdu nebo byly ponechány svému osudu, přestaly být koseny a postupně zarostly. Na úpatí Doupovských hor je několik vlhkých moliniových luk s výskytem upolínu nejvyššího, tomky vonné, prstnatce májového, bukvice lékařské, lomikamenu zrnatého, svízele severního, ocúnu jesenního, krvavce totenu, smldníku kmínolistého, srpice barvířské, čertkusu lučního, hadí mordu nízkého, zvonečníku hlavatého a škardy měkké.

Ještě typičtěji jsou vyvinuty tyto louky severně od obce Tis na pramenech Struhařského potoka těsně za hranicí správního obvodu Podbořanska, kde se vyskytuje i kosatec sibiřský, bezkolenec rákosovitý, ostřice prosovitá, ostřice Hartmanova, a ostřice dvojřadá.

Z dalších biotopů vzniklých činností člověka jsou vodní biotopy. Jsou zde četné rybníky se svými společenstvy pobřežní vegetace, kde dominuje rákos obecný, orobinec širolistý a úzkolistý s vzácnějších druhů se vyskytuje skřípinec jezerní, kamyšník širokoplodý (na Vidhostické nádrži), ostřice pobřežní, ostřice latnatá, ostřice česká, šmel okoličnatý, puškvorec obecný. Na vodní hladině je možné najít rdest alpinský, rdest světlý, masožravou bublinatku jižní, okřehek trojbrázdý, plovoucí játrovku trhutku plovoucí.

Dna rybníčků u Bílence jsou masově porostlá vzácnou řasou parožnatkou obecnou.

Okolo Podbořan a pak dále na sever je možné najít druhotná slaniska vytvořená odparem vody se zvýšenou koncentrací především uhličitanů a síranů hořečnatých a vápenatých. Na slaniscích je možné vidět celou řadu velmi vzácných slanomilných druhů. Bohužel část klasických lokalit zanikla činností člověka, ale naštěstí se objevují nové lokality. Šišák hrálovitý je hojný na loukách mezi Buškovicemi a Podbořany, u návesního rybníčku v Pšově je kamyšník přímořský, v obci Oploty je hojný velmi vzácný prorostlík nejtenčí, na hrázi kněžického rybníka je jitrocel přímořský, na trávnících v Nových Třebčicích a Vitčicích kriticky ohrožená smetánka besarabská. Na hrázi rybníků v Širokých Třebčicích se vyskytovala sivěnka přímořská a kuřinka solná. Na trávníku severně od Podlesic se vyskytuje jetel jahodnatý. Z dalších druhů jsou zde ostřice žitná, skřípinec  Tabernaemontánův, zeměžluč spanilá, komonice zubatá, dvoumetrová kostřava rákosovitá. 

Nejjižnější část Podbořanska jižně od obce Petrohrad a jižně od obce Ležky především v oblati žulového Tisského masívu náleží k středně teplé oblasti tzv. mezofytika Jesenicko-rakovnické plošiny. Oblast je výše položená s nižší průměrnou teplotou, vyššími srážkami a s velmi slabě vyvinutou hrubozrnně písčitou kyselou půdou na žulovém pokladu.

Vedle acidofilních doubrav jsou zde vyvinuty acidofilní bučiny velmi chudé s výskytem jedle bělokoré, brusnice borůvky, ostřice třeslicovité, třtiny rákosovité, šťavele kyselého, metličky křivolaké a bukovníku kapraďovitého. Na skalních výběžcích lze považovat za původní společenstvo borové porosty  s výskytem brusnice borůvky, medvědice lékařské v PR Blatenský svah, vřesu obecného, pukléřky islandské, dutohlávky sobí a kolence Morisonova.

V Malměřickém lese lze nalézt podmáčené rašelinné březové lesy s výskytem brusnice borůvky, brusnice brusinky, mochny nátržníku, třtiny chloupkaté a bulty ploníku obecného a rašeliníku člunkolistého a křivolistého.

Pod vrchem Jelení skok se nachází téměř zazemněné přechodové rašeliniště kde dominují porosty rašeliníku člunkolistého, rašeliníku křivolistého a červeného rašeliníku statného. Dále se vyskytují ostřice šedavá, ostřice prosovitá, ostřice zobánkatá, zábělník bahenní, violka bahenní, sítina rozkladitá, suchopýr pochvatý a suchopýr úzkolistý. V jezírku vzniklém těžbou rašeliny je možné nalézt bublinatku jižní a silně ohrožený zevar nejmenší.

text: Mgr. Martin Gutzer
foto: Daniel Koutecký

Expozice se nachází v nově vzniklých výstavních prostorách Výstavní síně při Městské knihovně v Podbořanech v historické budově bývalého městského úřadu v centru města (ulice Dukelská, čp. 1).

Otevírací doba:
po dohodě na telefonu 415 214 111

Kontakt:
Martin Cyprian

správce výstavní síně
tel. 415 214 111