Navigace

Obsah

Petršpurk - Zřícenina hradu

V petrohradských lesích se vypíná Zámecký vrch (vrch Všech Svatých - kóta 460 m), na jehož temeni jsou zříceniny hradu Petršpurku. Hrad byl vystavěn asi roku 1360 českým pánem Petrem z Janovic, po kterém byl pojmenován Petrsburg, neboť podle tehdejší módy dávali šlechtici hradům německá jména.

PetrspurkStaří Čechové však říkali a psali Petršpurk. Popis ze 16. století uvádí na hradě mnoho staveb, mj. velký dům se dvěma síněmi nad sebou a kaplí, v jejíž blízkosti stála bašta. Roku 1559 se však již připomíná jako pustý.
Vrch byl přístupný jen z východní strany, neboť na ostatních stranách jsou příkré svahy. Roku 1651 byla ze zřícenin hradu postavena okrouhlá barokní kaple, která je dnes nejvýraznější stavbou v areálu. U ní lze spatřit propadlé staré sklepy. Při romantických úpravách v 19. století byly hradní pozůstatky poškozeny především vytvořením umělé zříceniny v nejvyšším bodě staveniště. Hrad vévodil po celá staletí na Jesenicku, což zanechalo odezvu v mnohých pověstech o hradu a Zámeckém vrchu, kde hrad stával.

Pověsti:

Pověst o založení hradu
Rytíř Petr si vystavěl na Zámeckém vrchu pevný hrad, který byl po zakladateli nazván Petrohrad, staročesky Petršpurk. Petr se dal do služeb míšenského markraběte. Tam se seznámil s jeho dcerou. Když požádal o její ruku, byl markrabětem odmítnut, neboť ten chtěl svoji dceru provdat za mocného knížete. Petr s dcerou markraběte uprchl na svůj hrad, oženil se s ní a později spolu měli dva chlapce. Markrabě marně pátral po úkrytu své dcery.
Ale stalo se, že Petr byl nucen propustit nehodného sluhu ze služby. Ten se ze msty odebral do Míšně a markraběti prozradil, kde se jeho dcera ukrývá. Markrabě přitáhl s vojskem k Petršpurku s úmyslem dceru osvobodit, Petra potrestat a hrad srovnat se zemí. Když se chystali vojáci k útoku, vyšla z hradní brány dcera markraběte a nesla v náručí oba synky. Padla před otcem na kolena a prosila o milost. Otec neodolal a usmířil se s ní i s Petrem. Na hradě se potom oslavoval smír. Pověst připomíná jinou českou pověst o únosu Jitky knížetem Břetislavem.

 

Pověst o hradním pokladu
Tato pověst má jisté historické jádro. Po Janovicích (1360-1483) byli pány Petrohradského panství Gutštejnové (1484-1545). Roku 1545 zemřel Volf z Gutštejna bez mužského potomka. Zanechal po sobě čtyři dcery, které se o panství rozdělily. Jedna z nich se provdala za Jaroslava Libštejnského z Kolovrat, který panství opět sjednotil.
Pověst vypráví o tom, že rod petrohradských pánů zanikal a nakonec tu zůstaly tři dcery, z nichž nejmladší Marie oslepla. Toho využily její sestry a při dělení majetku jí ošidily. Za trest však předčasně zemřely. Marie zůstala neprovdána a dožila se vysokého stáří. Před smrtí dala uzamknout všechny pokladnice a sklepení a svazek klíčů předala své nejvěrnější služebnici s rozkazem vhodit je do studánky u rybníka. Služebná přislíbila ale dvakrát se od studánky vrátila, neboť jí bylo líto bohatství uloženého v pokladnicích. Paní však nepovolila a dívka klíče do studánky vhodila. Klíče se prý objevují na Velký pátek při hladině ale může se jich zmocnit jen ctnostný a zbožný člověk.

 

Poklad Slepé královny
Za dávných časů byl hrad s velkými poklady majetkem tří sester, z nichž nejmladší byla slepá. Starší sestry se nechtěly o bohatství dělit, zemřely však náhlou smrtí - odnesl je ďábel. Nejmladší sestra se potom stala majitelkou všech pokladů a celého panství. Po letech zavřela všechny poklady do podzemních slují a zlaté klíče od nich i se zlatým křížkem dala vhodit do studánky pod kopcem, která se od té doby nazývá Křížová. Jakmile klíče zmizely ve studánce, hradní paní skonala. Od té doby sedí Slepá královna ve vrchu u svých pokladů. Jen v době jitřní mše o vánocích obchází napůl bíle a napůl černě oděná kolem pustého hradu.
Klíče dodnes leží v Křížové studánce a jen o pašijovém týdnu vyplavou k povrchu. Poklady získat a Slepou královnu může vysvobodit jen neposkvrněný mládenec. Hradní vrch se na Velký pátek otvírá a s ním i přístup k pokladům.

 

Poklad ve skále
Českou národní pověst o pokladu na Zámeckém vrchu převzali Němci od Čechů a zachovala se až do dnešní doby.
Na Velký pátek šla chudá žena s dítětem lesem přes Zámecký vrch. Tu najednou spatřila otevřenou podzemní chodbu. Ze zvědavosti vešla dovnitř až se ocitla ve skalní síni, naplněné zlatem a stříbrem. V tom uslyšela hlas: „Vezmi si, ale nezapomeň na nejdražší!". Žena posadila dítě stranou a začala si plnit zástěru zlatem. Zapomněla na dítě a utíkala s bohatstvím domů. Hned se zase vrátila pro novou dávku, ale skála byla již zavřená a vchod do ní zmizel. Tu si teprve nešťastná žena uvědomila, že uvnitř zanechala své dítě. S pláčem se vracela po celý rok ke skále a marně hledala vchod do podzemí. Uplynul rok a na Velký pátek se skála opět otevřela. Když dovnitř skály žena vběhla, dítě si klidně hrálo s klenoty. Žena si však nevšímala bohatství a šťastná se vrátila se svým dítětem domů.

 

Zlatý hřeb
Jeden chudý tesař se šel podívat na Zámecký vrch na zříceniny hradu. Našel tam nádobu se starými rezavými hřebíky. Vysypal je a začal je přebírat. Žádný se mu nehodil, až na jeden, který si dal do kapsy. Doma ke svému úžasu zjistil, že hřeb je z ryzího zlata. Běžel znovu na Zámecký vrch, ale nic tam již nenašel.

GPS: 50° 7′ 12.156″N  13° 26′ 21.561″E

zobrazit v mapě

Kategorie

zříceniny, tvrze

Adresa


Petrohrad