Z hlediska první písemné zmínky je Valov po Sulci druhá nejmladší obec na okrese: je uváděna teprve k roku 1574.  

Její název pochází z vlastního jména Vala, což je zkratka pro Valentina. V uvedeném roce prodal Mikuláš z Lobkovic městečko Podbořany a pustou ves Valov Kryštofu Šlikovi na Doupově. Ze zprávy vyplývá, že Valov existoval už dříve. Byl vždy součástí panství Podbořany a do roku 1850 s ním sdílel všechny osudy. Valov neměl nikdy vlastní samosprávu; v letech 1850-1960 byl osadou obce Očihov, potom byl připojen k Podbořanům.
V 16. - 18. století existoval Valov pouze jako velký hospodářský dvůr. Takto je podchycen v roce 1651 a také roku 1787 se zde uvádějí jen dvě popisná čísla. Teprve v polovině 19. století získal Valov charakter vesnice, když zde v deseti domech žilo kolem padesáti osob. První stálí obyvatelé přišli na konci 18. století z Jáchymovska. Jednalo se o rodiny Hochbergerů a Eberlů, poddané markrabat Bádenských, kterým v té době Podbořany patřily. Také z tohoto důvodu zde byla roku 1824 postavena na místě starší nová, větší kaplička a zřízen i hostinec. Památkově chráněná je rovněž usedlost s branou č.p. 4 z téže doby. Před obcí směrem k Podbořanům stojí dvě barokní torza: boží muka a socha sv. Jana Nepomuckého.
V tereziánském katastru z roku 1755 nacházíme o Valově další údaje. Uvádí se tu ovčín a dva rybníky - Zahradní a Ovčí. Počátkem 20. století se u vsi rozprostíraly už čtyři chovné rybníky. Všude bylo plno švestek - roku 1902 bylo napočteno 4.311 těchto stromů. Pěstoval se i chmel.
Významným valovským rodákem byl MUDr. Gallus Hochberger (1803 - 1901 Karlovy Vary). V Praze vystudoval medicínu a od roku 1830 se stal v Karlových Varech lázeňským lékařem. Zasloužil se o úpravu léčivých pramenů, byl předsedou tamního okresního zastupitelstva a poslancem zemského sněmu. Patřil k nejvýznamnějším karlovarským osobnostem 19. století. Nejvíce obyvatel měl Valov roku 1921, celkem 119. K české národnosti se tehdy hlásilo jen šest osob.