V roce 1321 daroval Plichta ze Žerotína klášteru klarisek v Panenském Týnci určitý majetek. Na listině vystupují jako svědkové Fremunt a Bušek z Hluban, což je zároveň první pí-semná zmínka o obci. Její název se vysvětluje jako ves Hlubanů, tj. lidí bydlících v hloubce, zde zřejmě při Doláneckém potoce.

Nejvýznamnější památkou v Hlubanech je zbytek gotické tvrze. Postavena byla asi ve 2. polovině 14. století rytířem Buškem z Hluban nebo jeho synem Jindřichem. Tvořila ji obytná jednopatrová věž, postavená na ostrůvku obklopeném vodním příkopem. Po jeho obvodu probíhala hradební zeď. Do tvrze se přicházelo po dřevěném mostě, zbořeném v 19. století. Tvrz byla správním centrem malého panství, kam kromě vesnice s hostincem patřil poplužní dvůr, ovčín, mlýn, několik rybníků a rozsáhlé pozemky včetně lesů. Vrchnost rovněž pěstovala chmel, pivovar však v Hlubanech nevznikl. Za husitských válek na tvrzi sídlil straník císaře Zikmunda Jetřich z Kladna. Z tohoto důvodu někdy před rokem 1433 hlubanskou tvrz oblehla a dobyla městská hotovost ze Žatce. Tvrz, v jejíž držbě se vystřídalo několik šlechtických rodů, sloužila jako rezidenční sídlo majitelů do poloviny 17. století. Po připojení k panství Krásný Dvůr v roce 1649 zde bydleli vrchnostenští úředníci, pak se používala jako sýpka, až byla nakonec opuštěna a začala chátrat.
V polovině 17. století, kdy Hlubany zakoupil Heřman Černín z Chuděnic, zde hospodařilo 18 sedláků s německými jmény, kteří byli živi z pěstování pšenice a chovu dobytka. V 1. polovině 19. století tu byl vrchnostenský dvůr a jedna hospoda. Roku 1828 zde ve 36 domech žilo 213 obyvatel. K velké změně v životě obce došlo v roce 1875, kdy zde bratři Kristián a Gustav Martinové zřídili porcelánku. Zpočátku tam bylo zaměstnáno jen osm dělníků, počátkem 20. století už přes 200. Zboží továrny šlo dobře na odbyt; měla sklady mj. v Hamburku, Londýně, Barceloně a Melbourne.
Nejvíce obyvatel měly Hlubany v roce 1930 - celkem 752.