Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 1391, kdy je uváděn jako sídlo rytíře Václava.

Její název je odvozen od polohy pod mohutným kopcem Rubín, který se nad ní tyčí. Rubín byl nepřetržitě osídlen od mladší doby kamenné až po 10. století. Archeologické nálezy naznačují, že v 7. - 9. století měl klíčový význam pro historii severozápadních Čech. V poslední době se o něm hovoří jako o centru knížectví Lučanů a některých hypotézy ho dokonce spojují s hradištěm Wogastisburk, u něhož v roce 631 Sámo porazil vojsko Franků. Kopec Rubín byl také opředen spoustou pověstí, např. o zlatém pokladu, který hlídá obrovský pes nebo šedivý trpaslík.
Původně byly Dolánky samostatný statek. Roku 1454 připadly odúmrtím na krále, který je prodeal Ladislavovi a Fremutovi na Krásném Dvoře. Ti však museli dolánecký statek vést soudní při, po jejímž skončení ho připojili ke svému panství. Tento stav trval až do poloviny 16. století. Roku 1560 Dolánky zakoupil Jiřík z Fictum a připojil je ke Zlovědicím. O osmnáct let později se majitel obce stal Jindřich z Polbryc, který tu postavil tvrz. Její stanoviště však není známé. V 80. letech 16. století byly Dolánky rozděleny mezi žateckou patricijskou rodinu Michaloviců a Jindřicha Dvořeckého z Olbramovic. Na počátku 17. století byl vrchností doláneckých poddaných Diviš Markolt z Tedražic, jemuž patřil i Letov. V průběhu třicetileté války, během níž zřejmě zdejší tvrz zanikla, patřily Dolánky rodině Údrčských z Údrče. Po skončení války v Dolánkách hospodařili jen dva sedláci a jeden chalupník, zbývající statky, včetně krčmy, byly pusté.
Pro Dolánky byl důležitý rok 1671. Tehdy je Adam Údrčský prodal vévodovi Juliu Jindřichovi Sasko-Lauenburskému, který je natrvalo připojil k Podbořanům. Roku 1787 stálo v Dolánkách 9 stavení; v roce 1846 to bylo už 15 domů, v nichž bydlelo 75 obyvatel.
Při silnici stojí empírová kaple z počátku 19. století. Ze sousedního statku č.p. 4 zůstala jen vstupní brána z 18. století. Nejvíce obyvatel měly Dolánky v roce 1921, a to 155; 85 % z nich tvořili Němci.